Rubriky
Začínáme

S dětmi nebo bez?

Znáte své dítě? Tak znáte i odpověď. Pokud lezete a potomek chce taky, nic tomu nebrání. Stačí jen dodržovat pravidla. Pokud to jdete sami zkusit, tak naopak, tady je potřeba hodně přemýšlet a myslet na důsledky. Píšu to poněkolikáté, jde o zábavu a bavit se musí všichni.

Tyto stránky tvořím pro hledače informací. Lezci sem asi nezabloudí a pokud ano tak zas půjdou dál. Ale stručně, partnerská kontrola, v tomto případě rodičovská kontrola, aktuální podmínky (sorry ale poslední dobou používané „podmínka“ mi trhá duši), schopnosti všech zúčastněných. Děti vážící méně než 40 kg je potřeba jistit lanem, pokud nevíte jak, opravdu vyražte s někým kdo to umí!

Dvanáctiletý a převis

První impulz by měl vyjít od dítěte. Určitě nemá cenu tahat na kopec dítě které se bojí při výstupu na rozhlednu a snažit se tak něco překonávat. Zrovna tak není dobré na ocelovém laně začít trénovat pozornost. Hyperaktivní dítě tu stěnu přeleze nejspíš jako nic, ale musí také uržet pozornost na bezpečnost při přecvakávání.

Pořád si nejste jisti? Pak platí stejná rada jako u testování vlastních možností. Vyražte nejprve na cvičnou ferratu (a to fakt není Děčín), nebo třeba do lanového parku, kde se budete pohybovat relativně nízko a v dosahu pomoci.

lanove centrum

A kdy to začít zkoušet? Děti pohybující se na horách od mala jsem viděl lézt snad od čtyř, pěti. Soukromě si myslím že do deseti, dvanácti se bohatě zabaví na normálních turistických cestách daleko líp, později naopak ocení překonání překážek.

Nikdy nepodceňujte náročnost přístupu a sestupu z ferraty, mnohdy tato obtížnost představuje větší nebezpečí než samotná ferrata.

Rubriky
Začínáme

Obtížnosti cest

Způsobů hodnocení obtížnosti zajištěných cest je několik. U nás se používá většinou rakouské šestistupňové hodnocení, v oblíbené oblasti Lago di Garda pak italská stupnice. Existují i francouzská škála a hned dvě švýcarské. Babylon? Proti hodnocení lezeckých terénů a výstupů ani ne!

Obecně klasifikace ferraty zahrnuje nejen vlastní obtížnost zajištěné cesty, ale také náročnost přístupu a sestupu zpět k výchozímu bodu. Proto se na našich fórech setkáte s názory, že cesty v Alpách jsou hodnoceny mírně. Ale pokud připočtete dlouhé přístupy a časté sestupy po suťovištích, hned je hodnocení správné.

RakouskoItálieFrancieŠvýcarsko IŠvýcarsko II
A
snadné
F
facile
F
facile
KS 1T1
pěší turistika
B
středně obtížné
MD
media difficoltà
PD
peu difficile
KS 2T2
horská turistika
C
obtížné
D
difficile
AD
assez difficile
KS 3T3
náročná horská turistika
D
velmi obtížné
MOD
molto difficile
D
difficile
KS 4T4
alpský terén
E
extrémně obtížné
ED
estrema difficoltà
TD
trés difficile
KS 5T5
náročný alpský terén
F
extrémní sportovní
ED
extrémement difficile
KS 6T6
velmi náročný alpský terén

Škála označená jako Švýcarsko II se používá k hodnocení celkové náročnosti horských túr, jejich součástí mohou být i ferraty.

Jednotlivé úrovně se mírně liší, ale pro obecné pochopení náročnosti by měla tato tabulka vyhovovat.

Velmi hezké rozdělení obtížnosti výstupů jsem viděl na webu KČT Slovan Pardubice:

  • Paráda, jde to!
  • Uf, dře to.
  • Ach jo, nejde to.

Osobně se kloním k názoru, že ferrata má turistovi usnadňovat přístup na hezká místa, nikoli suplovat skalní lezení. Takže cesty E a F rád přenechám masochistům. Navíc padat v podobném terénu je mnohem bezpečnější do lana než do ferratového setu.

Rubriky
Začínáme

Co do batůžku

Batůžek na ferratu? Ano, rozhodně. Je jasné, že na Pastýřkou stěnu, kde je restaurace dole i nahoře a auto stojí pod mostem (ve vzdálenosti 5 min chůze), nepotřebujete nic než ferratou výbavu a peněženku (ale na tu se batůžek hodí). Na celodenní výlet ve Slovenském ráji už ale potřebujeme více věcí.

Cvičná stěna

Zde je tedy potřeba opravdu jen sedák, ferratový set, helma, rukavice, odsedka a láhev s pitím. Na fotce není lékárnička, ale neměla by ve vašem batohu chybět. Občerstvení a lékárnička patří dovnitř batůžku, myslete na ty, co jdou pod vámi – v případě upuštění předmětů totiž ohrožujete ostatní.

Jednodenní výlet

Tady už je potřeba myslet na to, že ferraty jsou v horách, a i když vycházíte od auta v teplém slunečném počasí, nahoře to může pořádně profukovat a déšť se z vedlejšího údolí přižene během pěti minut. Takže do většího batůžku naskládáme nepromokavou bundu, příp. zateplovací vrstvu či triko na převlečení. V lékárničce by neměla chybět termoizolační fólie. Na dlouhé přístupy nebo sestup se hodí trekové hole (stačí jedna).

Přechod hor, náročnější trasy

Prodloužený víkend v horách znamená opět vetší batoh (i když já nosím většinu zmiňovaného vybavení s sebou i např. na děčínskou ferratu). Kromě již uvedeného vybavení přibalíme věci na spaní (vložku do spacáku), věci na nouzové přenocování (žďárák, teplou vrstvu), vařič. Na vlastní ferratu pak pomůcky na záchranu či dopomoc. Lano o délce cca 20 m, prusíky, smyčky a HMS karabiny.

Na všech fotkách chybí nepromokavé pouzdro na mapu, mapa
a mobilní telefon! Ty si do batohu určitě přibalte.

Pozn.: Na ilustračních fotkách je vybavení, které na ferratách skutečně používáme (nejedná se tedy o reklamní předměty/cílenou propagaci).

Rubriky
Začínáme

Kam na ferratu

Tak to je jedna z věcí, které na těchto stránkách moc nenajdete. Katalogů zajištěných cest je celkem dost a udržovat databázi
v aktuálním stavu je víc, než na co si troufám. Občas nějaký tip určitě uveřejním, ale přehled cest hledejte např. na těchto stránkách:

Svět outdooru – katalog spravovaný časopisem stejného jména
ve spolupráci s CK Alpina

Alpský vůdce – katalog s možností zapisování absolvovaných cest,
má i mobilní aplikaci pro android

Viaferraty.cz – katalog s možností zapisování absolvovaných cest, spravuje agentura HotRock

FerrataClimbing.eu – katalog cest spravovaný Samuelem Veselým

bergsteigen.com – rakouský katalog s možností stáhnutí trasy do navigace

Rubriky
Začínáme

Poprvé

Nikdy jsem nelezl, ale chci to vyzkoušet. Nejsnazší cesta – najít si průvodce, který mi zapůjčí vybavení a ukáže mi jak s ním zacházet.

Jsem natěšený, mám nastudovanou teorii a k Vánocům jsem si nadělil základní výbavu. Chci si to osahat sám.

V případě, že jste druhý případ (já tak taky začal), ideální je zvolit některou z cvičných ferrat. Napadá mě jich několik: v Praze park Gutovka, v Liberci Horolezecká aréna nebo moravský areál Velká Dohoda. Ve všech zmiňovaných případech se jedná o areály
s placeným přístupem, možností vypůjčit si případně chybějící materiál a minimálně v Liberci není problém s radou do začátku.

Zejména pokud chcete pro svůj nápad strhnout i někoho blízkého, není od věci zvolit podobné místo. Ušetříte si minimálně zklamání, kdy dojdete pod velkou stěnu a parťák vám řekne, že jste se zbláznil a jde se zas domů. Nepřeháním.

Než jsem nakoupil věci a provedl rozsáhlejší teoretickou přípravu, byl jsem zlákán fotkami kamaráda z dovolené ve Slovinsku, kam vzal syna na jejich první ferraty. Jelikož jezdíme do severních Čech
za příbuznými, nelenil jsem a cestou z Ústí na Novoborsko (nebo opačně) jsem si zajel a přivedl rodinu pod Pastýřskou stěnu v Děčíně. Následoval ledový pohled a věta uvedená výše. Místo návštěvy místní půjčovny vybavení následoval výlet na Děčínský Sněžník a odklad ferratového lezení asi o rok. Nelituji.

Horolezecká aréna Liberec

Rok jsem využil k zapsání syna do lezeckého kroužku, prostudoval jsem možnosti v Čechách a příhraničí a když se rok s rokem sešel, vyrazili jsme do Liberecké arény. Tady jsme si půjčili výbavu pro ženu a vyrazili zkoumat, co znamená v praxi označení obtížnosti jednotlivých úseků.

I po této zkušební lekci se může stát, že reálná výška větší stěny bude nad vaše nebo partnerovy síly. Proto platí, že pomalejší postup
a zvyšování nároků není známkou slabosti, ale reálného zhodnocení sil. Ferraty jsou zdrojem zábavy a příjemných zážitků. Pokud je to jinak, zvolte jinou cestu.