Způsobů hodnocení obtížnosti zajištěných cest je několik. U nás se používá většinou rakouské šestistupňové hodnocení, v oblíbené oblasti Lago di Garda pak italská stupnice. Existují i francouzská škála a hned dvě švýcarské. Babylon? Proti hodnocení lezeckých terénů a výstupů ani ne!
Obecně klasifikace ferraty zahrnuje nejen vlastní obtížnost zajištěné cesty, ale také náročnost přístupu a sestupu zpět k výchozímu bodu. Proto se na našich fórech setkáte s názory, že cesty v Alpách jsou hodnoceny mírně. Ale pokud připočtete dlouhé přístupy a časté sestupy po suťovištích, hned je hodnocení správné.
| Rakousko | Itálie | Francie | Švýcarsko I | Švýcarsko II | |
| A snadné | F facile | F facile | KS 1 | T1 pěší turistika | |
| B středně obtížné | MD media difficoltà | PD peu difficile | KS 2 | T2 horská turistika | |
| C obtížné | D difficile | AD assez difficile | KS 3 | T3 náročná horská turistika | |
| D velmi obtížné | MOD molto difficile | D difficile | KS 4 | T4 alpský terén | |
| E extrémně obtížné | ED estrema difficoltà | TD trés difficile | KS 5 | T5 náročný alpský terén | |
| F extrémní sportovní | ED extrémement difficile | KS 6 | T6 velmi náročný alpský terén |
Škála označená jako Švýcarsko II se používá k hodnocení celkové náročnosti horských túr, jejich součástí mohou být i ferraty.
Jednotlivé úrovně se mírně liší, ale pro obecné pochopení náročnosti by měla tato tabulka vyhovovat.
Velmi hezké rozdělení obtížnosti výstupů jsem viděl na webu KČT Slovan Pardubice:
- Paráda, jde to!
- Uf, dře to.
- Ach jo, nejde to.
Osobně se kloním k názoru, že ferrata má turistovi usnadňovat přístup na hezká místa, nikoli suplovat skalní lezení. Takže cesty E a F rád přenechám masochistům. Navíc padat v podobném terénu je mnohem bezpečnější do lana než do ferratového setu.
