Nikdy jsem nelezl, ale chci to vyzkoušet. Nejsnazší cesta – najít si průvodce, který mi zapůjčí vybavení a ukáže mi jak s ním zacházet.
Jsem natěšený, mám nastudovanou teorii a k Vánocům jsem si nadělil základní výbavu. Chci si to osahat sám.
V případě, že jste druhý případ (já tak taky začal), ideální je zvolit některou z cvičných ferrat. Napadá mě jich několik: v Praze park Gutovka, v Liberci Horolezecká aréna nebo moravský areál Velká Dohoda. Ve všech zmiňovaných případech se jedná o areály
s placeným přístupem, možností vypůjčit si případně chybějící materiál a minimálně v Liberci není problém s radou do začátku.
Zejména pokud chcete pro svůj nápad strhnout i někoho blízkého, není od věci zvolit podobné místo. Ušetříte si minimálně zklamání, kdy dojdete pod velkou stěnu a parťák vám řekne, že jste se zbláznil a jde se zas domů. Nepřeháním.
Než jsem nakoupil věci a provedl rozsáhlejší teoretickou přípravu, byl jsem zlákán fotkami kamaráda z dovolené ve Slovinsku, kam vzal syna na jejich první ferraty. Jelikož jezdíme do severních Čech
za příbuznými, nelenil jsem a cestou z Ústí na Novoborsko (nebo opačně) jsem si zajel a přivedl rodinu pod Pastýřskou stěnu v Děčíně. Následoval ledový pohled a věta uvedená výše. Místo návštěvy místní půjčovny vybavení následoval výlet na Děčínský Sněžník a odklad ferratového lezení asi o rok. Nelituji.
Rok jsem využil k zapsání syna do lezeckého kroužku, prostudoval jsem možnosti v Čechách a příhraničí a když se rok s rokem sešel, vyrazili jsme do Liberecké arény. Tady jsme si půjčili výbavu pro ženu a vyrazili zkoumat, co znamená v praxi označení obtížnosti jednotlivých úseků.
I po této zkušební lekci se může stát, že reálná výška větší stěny bude nad vaše nebo partnerovy síly. Proto platí, že pomalejší postup
a zvyšování nároků není známkou slabosti, ale reálného zhodnocení sil. Ferraty jsou zdrojem zábavy a příjemných zážitků. Pokud je to jinak, zvolte jinou cestu.
